23.03.2025

Smluvní pokuta jako nástroj zajištění smluvních povinností představuje v českém právním prostředí běžně využívaný institut, jehož účelem je motivovat dlužníka k řádnému plnění a současně věřiteli poskytnout kompenzaci v případě porušení smlouvy. V posuzovaném případě vyvstala otázka, zda má věřitel, který je veřejným zadavatelem/objednatelem (konkrétně šlo o statutární město), právo na zaplacení smluvní pokuty i tehdy, pokud smluvní pokutou zajištěný závazek byl sice dlužníkem, resp. zhotovitelem stavebního díla, porušen, avšak následně – byť opožděně – byl splněn dodatečně.

Skutkový základ:

1. Zhotovitel uzavřel s objednatelem dne 15.07.2024 smlouvu o dílo, jejíž předmět spočíval mj. ve vybudování pozemní komunikace a provedení inženýrských sítí k bytovým domům (dále jen „Smlouva“). Již ke dni 12.11.2024 došlo k předání díla, o čemž byl v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy sepsán protokol o předání a převzetí díla (dále jen „Předávací protokol“), který podepsali (i) starosta a dva zástupci investičního odboru na straně Objednatele, (ii)pověřený stavbyvedoucí na straně Zhotovitele, a (iii) další dvě fyzické osoby, jakožto tzv. ostatní účastníci řízení.

2. Smluvní strany si ve Smlouvě sjednaly, že nejpozději v den podpisu Předávacího protokolu, tzn. nejpozději ke dni 12.11.2024, Zhotovitel předloží objednateli bankovní záruku s výší zajištění 2.000.000 Kč (dále jen „Bankovní záruka“). Smysl této bankovní záruky spočíval v poskytnutí garance pokrytí všech případných nákladů, které by mohly vzniknout objednateli v souvislosti s uplatněním práv ze záruky. Zhotovitel ovšem ke dni 12.11.2024 Bankovní záruku objednateli nepředložil, a tím se dopustit porušení smluvního ujednání zajištěného smluvní pokutou:

3. Smluvní strany si totiž sjednaly, že nepředloží-li zhotovitel nejpozději v den podpisu Předávacího protokolu Bankovní záruku, vznikne tím objednateli právo na uplatnění smluvní pokuty ve výši 2.000.000 Kč (dále jen „Smluvní pokuta“), tedy ve výši částky, na kterou původně pamatovala Bankovní záruka. Smluvní strany si však nadto výslovně sjednaly, že zaplacením Smluvní pokuty závazek předložit objednateli Bankovní záruku nezaniká (nýbrž stále trvá). Zhotovitel by tedy porušením závazku předložit Bankovní záruku ke dni podpisu Předávacího protokolu čelil hrozbě zcela reálné finanční ztráty ve výši 2.000.000 Kč.  

4. Zhotovitel si záhy uvědomil své pochybení, a proto bezodkladně průvodním dopisem ze dne 13.11.2024 (tedy pouhý jeden den po předání díla) předložil objednateli potvrzení o vystavení Bankovní záruky. Ta byla skutečně vystavena ke dni 13.11.2024. Zhotovitel dále v tomtéž průvodním dopise ze dne 13.11.2024 uvedl, že originál Bankovní záruky doručí k rukám objednatele nejpozději dne 18.11.2024; Zhotovitel ovšem originál Bankovní záruky doručil objednateli již dne 14.11.2024 (tedy pouhé dva dny po předání díla).

5. Následně právní poradci zhotovitele přišli s nečekanou (a naprosto nevysvětlitelnou) ingerencí do skutkového stavu. Zhotovitel dne 15.11.2024 – veden radami svých právních poradců – adresoval objednateli dopis, ve kterém překvapivě vyjádřil pochybnosti o právních účincích předání díla ze dne 12.11.2024, neboť na základě interního šetření zjistil, že jeho stavbyvedoucí nebyl pověřen k podpisu Předávacího protokolu. Zhotovitel tak byl na základě interních předpisů nucen vyjádřit nesouhlas s předáním díla, resp. s podpisem Předávacího protokolu, a vyzval objednatele k řádnému převzetí díla oprávněnými zástupci stran. Jinými slovy, zhotovitel pojal úmysl zneplatnit své vlastní právně relevantní jednání (tj. předání díla), a to s cílem zpětně se vyvázat z povinnosti předložení Bankovní záruky ke dni vyhotovení Předávacího protokolu zajištěné dvoumilionovou smluvní pokutou. Nakolik neskonale podivná a zbytečná byla tato právní konstrukce, bylo odhaleno hned vzápětí:

6. Na dopis zhotovitele ze dne 15.11.2024 reagoval objednatel dopisem ze dne 21.11.2024, ve kterém velmi správně odmítl právní argumentaci zhotovitele s odkazem na ustanovení § 444 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), podle kterého platí, že „kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolávat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno“; v této souvislosti objednatel uvedl, že dotyčný stavbyvedoucí zastupoval zhotovitele při druhově podobných právních jednáních i dříve, a tudíž objednatel setrvával v dobré víře a mohl předpokládat, že zmocnění bylo tomuto stavbyvedoucímu zhotovitelem řádně uděleno. Nadto se objednatel vypořádal i s případnou námitkou nedostatku dodatečného schválení jednání neoprávněného zástupce zhotovitelem, a to tak, že poukázal na skutečnost dodatečného předložení Bankovní záruky ve znění dopisu zhotovitele ze dne 13.11.2024. Objednatel následně konstatoval, že zkrátka došlo k porušení závazku na straně zhotovitele, čímž objednateli vzniklo právo na zaplacení Smluvní pokuty. Zároveň ovšem v závěru svého dopisu ze dne 21.11.2024 objednatel výslovně uvedl, že navzdory popsaným skutečnostem „má zájem řešit spory s obchodními partnery především dohodou“. Tím de facto objednatel postavil najisto, že ke dni 21.11.2024 neuplatňuje právo na zaplacení Smluvní pokuty.      

7. V následujících dnech se mezi pověřenými zástupci zhotovitele a objednatele uskutečnilo osobní jednání, na němž se stranám nepodařilo dosáhnout smírného řešení situace. Zhotovitel proto dopisem ze dne 16.12.2024 jednak shrnul své výhrady k nepřiměřenosti Smluvní pokuty, jednak nastínil variantu řešení spočívající v uzavření jakési dohody o narovnání, podle které měl zhotovitel poskytnout objednateli prodloužení záruky o tři roky a objednatel měl ustoupit od sporného nároku na zaplacení Smluvní pokuty.

8. Na dopis zhotovitele ze dne 16.12.2024 reagoval objednatel dopisem ze dne 10.03.2025, ve kterém uvedl, že návrh na uzavření dohody o narovnání byl bezvýsledně předložen dne 26.01.2025 na zasedání zastupitelstva města, a proto „i s ohledem na účetní postupy“ vyzval zhotovitele k úhradě Smluvní pokuty, a to nejpozději do 31.03.2025.

9. Za výše uvedeného stavu se zhotovitel obrátil na společnost MGM Engineering & Consulting s.r.o., jakožto nezávislého konzultačního inženýra a konstrukčního právníka (dále jen „konzultant“), neboť pojal podezření, že jeho vlastní právní zástupci buďto nedisponují dostatečnými kompetencemi pro řešení nastalé situace (v tom lepším případě) anebo záměrně, tj. nečestně, vytvářejí podmínky pro to, aby tvrzené nároky stran bylo nutné uplatnit před soudem (od čehož je mj. odvislé živobytí zmíněných právních zástupců).

10. V návaznosti na předchozí bod si dovoluji konstatovat, že důvody zhotovitelova pochybení spočívajícího v nepředložení Bankovní záruky řádně a včas je třeba spatřovat jednak v jeho nepozornosti, jednak v nedostatečné znalosti Smlouvy a obvyklé stavební praxe. V obou případech se ovšem jedná o odpovědnost zhotovitelova právního oddělení, resp. jeho advokátů, byli-li pověřeni výkonem contract managementu (což za standardních podmínek rozhodně nedoporučuji).      

11. Shrňme, že objednatel uplatnil právo na zaplacení Smluvní pokuty ke dni 10.03.2025 (srov. bod 8.), tedy v době, kdy zhotovitel již nebyl v prodlení s plněním svého závazku spočívajícího ve vystavení Bankovní záruky. Právo na zaplacení Smluvní pokuty objednateli vzniklo ke dni 12.11.2024, neboť právě tohoto dne měl zhotovitel při podpisu Předávacího protokolu současně předložit objednateli i Bankovní záruku, což neučinil. Zhotovitel bankovní záruku nepředložil včas – doručil ji objednateli s jednodenním (resp. dvoudenním) zpožděním. Přestože objednatel zpočátku nevznesl žádný požadavek na úhradu smluvní pokuty, a dokonce výslovně vyjádřil v dopise ze dne 21.11.2024 (srov. bod 6.) ochotu věc řešit dohodou, nakonec – po uplynutí téměř čtyř měsíců od vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty – vyzval zhotovitele k jejímu zaplacení.

Právní posouzení:

12. Na základě ingerence konzultanta zhotovitel namítl v dopisu ze dne 12.03.2025, že právo objednatele na Smluvní pokutu zaniklo, neboť zajišťovaný závazek byl mezitím dávno splněn. Navíc, dodatečné uplatnění sankce postrádá právní základ i věcný smysl:

13. Spornou se vlastně jevila otázka, zda je objednatel oprávněn sankcionovat zhotovitele Smluvní pokutou za nesplnění závazku, třebaže je ke dni uplatnění Smluvní pokuty příslušný zajišťovaný závazek splněn. Podle názoru konzultanta to možné není:

14. Předně je třeba připomenout, že právo objednatele na zaplacení Smluvní pokuty má vždy akcesorickou povahu, tj. existuje vždy toliko v souvislosti se zajištěním závazku vyplývajícího z primárního smluvního ujednání (jehož plnění přirozeně zajišťuje).

15. Dále je nutné zdůraznit, že povinnost zaplatit Smluvní pokutu nevzniká zhotoviteli (jakožto povinnému subjektu) samotným porušením zajištěného primárního smluvního ujednání, nýbrž až případným uplatněním práva objednatele na zaplacení Smluvní pokuty. Jinými slovy, pro vznik povinnosti zhotovitele (jakožto povinného) zaplatit Smluvní pokutu musí být kumulativně splněny dvě podmínky: (i) porušení utvrzovaného (zajišťovaného) smluvního závazku, (ii) projev vůle objednatele (jakožto oprávněného subjektu) adresovaný zhotoviteli, kterým objednatel uplatňuje svůj nárok na zaplacení Smluvní pokuty z důvodu nesplnění utvrzovaného (zajišťovaného) závazku. Je rovněž naprosto mylné předpokládat, že objednatel je povinen uplatnit právo na zaplacení Smluvní pokuty. Záleží vždy na jeho svobodném uvážení, zda tak učiní či nikoliv. 

16. V posuzovaném případě objednatel adresoval zhotoviteli projev vůle uplatnit právo na zaplacení Smluvní pokuty teprve dne 10.03.2025, tzn. bezmála čtyři měsíce poté, co se dozvěděl o porušení zajišťovaného závazku. Jak ale bylo uvedeno v bodě 4., zajišťovaný závazek zhotovitel splnil nejpozději (!) ke dni 14.11.2024, kdy doručil do podatelny města originál Bankovní záruky plně v souladu se smyslem a účelem Smlouvy. Jestliže by objednatel uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty již ke dni 12.11.2024, kdy mohl své právo uplatnit poprvé (popř. ke dni 13.11.2024 v době, kdy ještě nebyl objednateli doručen originál Bankovní záruky, nýbrž kopie prostřednictvím datové zprávy), zhotovitel by sotva mohl namítat, že objednatel k tomuto postupu není oprávněn, neboť porušení závazku na straně zhotovitele bylo evidentní a právě pro tento případ (a zároveň výlučně pro tento případ) Smlouva zakládala objednateli možnost (oprávnění, nikoliv povinnost) aktivovat zajišťovací mechanismus v podobě Smluvní pokuty. Objednatel však zcela prokazatelně tohoto oprávnění nevyužil a z jeho dalšího jednání bylo možné spravedlivě usuzovat, že ani nemá zájem na zjevně nepřiměřeném sankcionování zhotovitele za jednodenní prodlení s předložením Bankovní záruky.   

17. Zhotovitel totiž neprodleně zjednal nápravu tak, že nejpozději ke dni 14.11.2024 předložil objednateli originál Bankovní záruky, a tudíž primární závazek podle příslušného ustanovení Smlouvy řádně splnil, přičemž – dlužno zdůraznit – objednatel zhotovitelovo dodatečné plnění prokazatelně akceptoval.  

18. Podle názoru konzultanta platí, že pokud ke dni 10.03.2025 objednatel uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty určené k zajištění závazku, který byl splněn s účinností již ke dni 14.11.2024, pak je zřejmé, že se svým tvrzeným nárokem nemůže obstát, neboť Smluvní pokuta, jakožto institut akcesorické povahy, zaniká se splněním primárního závazku, jehož plnění zajišťuje.

19. Dále je třeba uvést, že Smluvní pokuta v daném případě neplní ani funkci paušalizované náhrady škody. V příčinné souvislosti s marginálním porušením závazku ze strany Zhotovitele nedošlo k žádnému ohrožení práv a oprávněných zájmů objednatele, natožpak ke škodě. 

20. Dále, tvrdí-li objednatel i přes všechny výše uvedené výhrady a skutečnosti, že je nucen uplatnit právo na zaplacení Smluvní pokuty „s ohledem na účetní postupy“, tj. zřejmě aby dostál požadavkům péče řádného hospodáře na úseku municipální správy, pak podle názoru konzultanta platí, že zaplacením Smluvní pokuty by zjevně došlo na straně objednatele k bezdůvodnému obohacení, neboť zhotovitel by poskytl objednateli peněžité plnění bez právního důvodu (condictio sine causa). Takový postup je třeba odmítnout.

Závěr:

Z výše uvedeného je zřejmé, že právo objednatele na zaplacení Smluvní pokuty zaniklo ve chvíli, kdy byl zajištěný závazek ze strany zhotovitele splněn, a to nejpozději dne 14.11.2024. Uplatnění smluvní pokuty dne 10.03.2025 tak postrádá jak právní základ, tak věcný smysl – a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že objednatel porušení závazku nejprve výslovně akceptoval bez sankcí a následně po několika měsících změnil postoj, zřejmě z formálních důvodů. Je třeba trvat na závěru, že smluvní pokuta, jakožto institut akcesorické povahy, zaniká se splněním primárního závazku, jehož plnění zajišťuje. Záměr uplatnit smluvní pokutu navzdory promptnímu zjednání nápravy nasvědčuje spíše o tendencích k excesivnímu formalismu.

Na úplný závěr dodejme, že objednatel se po pečlivém zvážení všech rozhodných skutečností nakonec ztotožnil s názorem konzultanta (a tak vyhrály obě strany sporu).    

Georgi Margaritov,

konstrukční právník a konzultant