28.03.2025

V oblasti veřejných stavebních zakázek lze pozorovat jistý trend: čím delší je časový odstup od převzetí stavebního díla, tím odvážnější jsou formulované reklamace. V posuzovaném případu bylo zapotřebí zodpovědět, zda má objednatel právo na odstranění vady díla, která spočívá nedostatečné podjezdné výšce mostní konstrukce, třebaže (i) dílo bylo provedeno přesně podle zadání objednatele a nezahrnovalo změnu nivelity mostní konstrukce, (ii) dílo bylo řádně a bez výhrad převzato objednatelem v přejímacím řízení a (iii) ke zjištění nedostatečné podjezdné výšky mostní konstrukce došlo až po osmi lety nerušeného provozu díla.  

Skutkový základ:

1.Modernizace předmětného úseku dálnice byla dokončena v roce 2015 na základě smlouvy o dílo uzavřené v červnu 2013. Jedním z objektů stavby byl i nadjezd. V rámci projektové dokumentace (dále jen „PDPS“) i následného převzetí stavby byla deklarována podjezdná výška přesahující 5 metrů. Dílo bylo převzato objednatelem bez jakýchkoliv výhrad s účinností ke dni 10.06.2015.

2.V prosinci 2023 (tedy po 8 letech po převzetí díla) došlo na místě ke kolizi nadměrného nákladu s nosnou konstrukcí. Následné měření prokázalo podjezdnou výšku lehce pod 4,8 metru. Objednatel na základě tohoto zjištění v únoru 2025 uplatnil reklamaci podle § 1921 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), podle kterého platí, že:

(1) Nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.

(2) Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.

3. Na základě posledně citovaného ustanovení objednatel usoudil, že má nárok na odstranění uvedené vady, jelikož – podle jeho přesvědčení – zhotovitel po celou dobu věděl nebo musel vědět, že nadjezd ve skutečnosti nevykazuje podjezdnou výšku přesahující 5 metrů, nýbrž pouze necelých 4,8 metrů; jinými slovy, vlivem náhody (spočívající v dopravní nehodě, k níž došlo při převozu nadměrného nákladu v roce 2023) bylo zjištěno, že zhotovitel uvedl objednatele v omyl při předávacím řízení; přitom z hlediska vzniku nároku objednatele na odstranění vady, je bezpředmětné, zda tak zhotovitel učinil z nedbalosti či úmyslně (neboť se jedná o objektivní odpovědnost).   

4. Na základě doporučení konzultanta zhotovitel reklamaci odmítl. Totiž, potvrdilo se, že stavba byla provedena přesně podle PDPS. Hodnoty podjezdné výšky podle PDPS se nijak v průběhu realizace díla neměnily. Zhotovitel ve skutečnosti žádné výškové změny s tělesem mostní konstrukce neprováděl (jednoduše proto, že nebyly sjednány jako součást díla). Zhotovitel v podstatě prováděl toliko povrchové sanační práce, které na nivelitu mostní konstrukce neměly a nemohly mít žádný vliv.  

5. Zhotovitel následně upozornil objednatele, že smlouva o dílo byla uzavřena v roce 2013, a tudíž jím tvrzený nárok není možné posuzovat podle ustanovení § 1921 ObčZ, nýbrž je třeba postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jako „ObchZ“ nebo „obchodní zákoník“).

6. Zhotovitel závěrem objednateli při osobním jednání sdělil, že reklamace nemůže obstát, neboť parametr podjezdné výšky nebyl porušen zhotovitelem; není možné vysledovat existenci kauzálního vztahu mezi činností zhotovitele při realizaci díla a úrovní podjezdné výšky mostní konstrukce.

Právní posouzení:

7. Jak již bylo zmíněno v předchozích bodech (srov. bod 1. a 5.), smlouva o dílo byla uzavřena v době účinnosti obchodního zákoníku. Podle § 3028 odst. 3 ObčZ platí, že pokud si strany výslovně nesjednaly nový právní režim, řídí se práva a povinnosti z ní vyplývající právní úpravou účinnou v době jejího uzavření – tedy obchodním zákoníkem. Objednatel ve své reklamaci tuto skutečnost opomněl.

8. Smlouva o dílo (tj. dokumenty, které jsou její součástí) zavázala zhotovitele k poskytnutí záruky za jakost díla po dobu 10 let ode dne jeho převzetí objednatelem. Vzhledem k tomu, že dílo bylo převzato objednatelem s účinností ke dni 10.06.2015, záruka za jakost díla trvá do 10.06.2025.[1]

9. Podle ustanovení § 562 ObchZ, které na posuzovaný případ přiléhá, platí, že:

(1) Objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla.

(2) Soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla

i.        bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí,

ii.      bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1

iii.    bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.

(3) Ustanovení § 428 odst. 2 a 3 (ObchZ) se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci 2.

 10. Podle ustanovení § 428 odst. 2 a 3 ObchZ pak doslova platí, že:

(2) K účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží.

(3) Účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží.

11. Na základě výše uvedených skutečností lze shrnout, že:

(i) Objednatel má nárok na odstranění vady díla vždy (tedy i když neoznámil zhotoviteli vadu díla bez zbytečného odkladu), jestliže je vada důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání díla;

(ii) Objednatel nemá nárok na odstranění vady díla, pokud vadu neoznámil zhotoviteli bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nebo poté, co ji mohl zjistit při vynaložení odborné péče, avšak současně nejpozději do pěti let od převzetí díla; u vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.

Ad (i.)

12. Předpoklad objednatele o tom, že zhotovitel „musel vědět“ o nesprávné výšce mostu, je zcela nepodložený. Nejenže chybí jakýkoliv důkaz, že by zhotovitel měl k dispozici jiná data než ta, která mu byla poskytnuta prostřednictvím schválené PDPS, ale navíc se v daném případě vůbec nejednalo o práce, které by zahrnovaly manipulaci s výškou mostní konstrukce. Zhotovitel neměl objektivní důvod pochybovat o správnosti údajů poskytnutých zadavatelem, ani technické možnosti provést kontrolní geodetické přeměření nivelity – tím méně povinnost takovou činnost z vlastní iniciativy vykonávat.

13. Pokud by soud měl přisvědčit názoru objednatele, znamenalo by to de facto přenesení odpovědnosti za technickou správnost zadání ze zadavatele na zhotovitele, a to i v případech, kdy zhotovitel neprovedl žádný zásah do konstrukce a neměl jakoukoli možnost zjistit odchylku od projektované hodnoty. Takový výklad by byl v přímém rozporu s kogentními pravidly o rozdělení odpovědnosti za projekt a realizaci dle obchodního zákoníku, a fakticky by znamenal zánik institutu projektové odpovědnosti.

14. Je-li postaveno najisto, že zhotovitel při předání díla nevěděl a nemusel vědět o tom, že nivelita mostu neodpovídá hodnotám uvedeným v PDPS, resp. mírně se liší, pak platí předpoklad ad (ii.): Objednatel nemá nárok na odstranění vady díla, pokud vadu neoznámil zhotoviteli bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nebo poté, co ji mohl zjistit při vynaložení odborné péče, avšak současně nejpozději do pěti let od převzetí díla; u vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.

Ad (ii.) – k objektivní lhůtě

15. Zaměříme-li se nejprve na přezkoumání objektivní lhůty, připomeňme, že strany si sjednaly záruku v délce trvání 10 let od převzetí díla, ke kterému došlo dne 10.06.2015. Může se tedy zdát, že objektivní lhůta pro uplatnění práv ze záruky je objednateli zachována (do 10.06.2025). Jedná se však o unáhlený závěr:

16. Ustanovení § 562 odst. 2 písm. c) ObchZ totiž výslovně uvádí, že se musí jednat o vadu, na kterou se vztahuje záruka. To znamená, že pokud se nejedná o takovou vadu (na kterou se vztahuje záruka), pak pro uplatnění práva na její odstranění platí právě pětiletá objektivní lhůta.

17. Dále, záruka za jakost díla se vztahuje pouze na takové vady, které mají příčinnou souvislost s činností zhotovitele při realizaci díla – tedy přirozeně na vady vzniklé v důsledku vadného provedení, nesprávné technologie, nedodržení projektové dokumentace, použití nevhodných materiálů apod. Naopak, vady způsobené chybami v projektové dokumentaci, za niž nese odpovědnost objednatel, nelze podřadit pod odpovědnost zhotovitele v rámci záruky za jakost – pokud ovšem zhotovitel nebyl povinen tyto vady rozpoznat a neupozornil na ně (srov. ustanovení § 551 ObchZ). Jestliže zhotovitel postupoval podle zadání, které mu bylo objednatelem poskytnuto, a v rámci realizace se žádným způsobem neodchýlil od projektované výškové úrovně mostu, pak po něm nelze požadovat, aby odpovídal za údajnou vadu, která vyplývá z projektové chyby. Jak již bylo uvedeno opakovaně, zhotovitel fakticky nijak nepůsobil na nivelitu mostní konstrukce.

18. V posuzovaném případě neexistuje žádný důkaz o tom, že by snížená podjezdná výška byla způsobena v příčinné souvislosti s činností zhotovitele při realizaci díla – právě naopak, vše nasvědčuje tomu, že byl pouze pasivním vykonavatelem výslovného technického zadání podle PDPS, o jejíž správnosti – jak jsme již uvedli – neměl důvod pochybovat ani při vynaložení veškeré odborné péče. Kromě toho není možné souhlasit s tvrzením, že zhotovitel je vždy povinen přezkoumávat správnost PDPS, jakožto pracovního výstupu projektanta, včetně kontrolního přeměřování údajů, které jsou v ní uvedené. Vada vytýkaná objednatelem není vadou díla, které bylo realizováno zhotovitelem, nýbrž jde o vadu vyplývající z nesprávné PDPS, a tedy z odpovědnosti projektanta (a sekundárně objednatele), nikoli zhotovitele.

19. Pokud vztahovaná vada nespadá do okruhu vad pokrytých zárukou, pak pro možnost její reklamace platí objektivní pětiletá lhůta dle § 562 odst. 2 písm. c) ObchZ, a vzhledem k tomu, že tato lhůta uplynula již dne 10.06.2020, nijak nelze usuzovat o existenci nároku.

Ad (ii.) – k subjektivní lhůtě

20. Předně je třeba mít na paměti, že ustanovení o subjektivní a objektivní lhůtě nemají charakter alternativní, nýbrž kumulativní. To znamená, že obě tato pravidla musí být splněna současně, jinak nárok zaniká. Subjektivní lhůta, která je v posuzovaném případu vymezena neurčitým právním pojmem „bez zbytečného odkladu“, slouží k tomu, aby zhotovitel nebyl vystaven nejistotě kvůli nečinnosti objednatele. Objektivní lhůta pak stanovuje konečný časový limit, po kterém už případný nárok nelze soudně vymoci. (Tak například, pokud objednatel vadu zjistí po 6 měsících od předání a neoznámí ji bez zbytečného odkladu, ale čeká třeba až do 23. měsíce, pak nárok zanikne, protože nedodržel subjektivní lhůtu.)

21. I kdybychom připustili, že objektivní lhůta objednateli dosud neuplynula (ať už se to pokusíme zdůvodnit jakkoliv), tak zmaření subjektivní lhůty u něj můžeme předpokládat zcela bezpečně. Je tomu tak proto, že k dopravní nehodě, při jejíž vyšetřování vyšlo najevo, že faktická hodnota podjezdní výšky neodpovídá údajům v PDPS, došlo v prosinci 2023, kdežto reklamaci objednatel adresoval zhotoviteli až v únoru 2025, tedy rozhodně nikoliv bez zbytečného odkladu. Tvrzený nárok tedy zanikl i z hlediska zmaření subjektivní lhůty.   

22. Okrajově doplňme, že v daném případě se postupuje výlučně podle obchodního zákoníku. Na případ nelze aplikovat právní úpravu obsaženou v ustanovení § 2629 ObčZ a násl., která je vůči ustanovení § 1921 ObčZ v poměru speciality.

Závěr:

Objednatel nemá právo požadovat odstranění vady spočívající ve snížení podjezdné výšky mostní konstrukce, neboť nejde o vadu vzniklou činností zhotovitele, ale o důsledek projektové dokumentace, za jejíž správnost nese odpovědnost sám objednatel. Zhotovitel nebyl povinen správnost PDPS přezkoumávat ani výškové parametry samostatně ověřovat. Kromě toho byl nárok uplatněn po uplynutí jak subjektivní, tak objektivní lhůty podle § 562 ObchZ.

Veřejný zadavatel, který bez výhrad převezme dílo provedené podle vlastní dokumentace, nemůže po téměř deseti letech úspěšně reklamovat vadu, kterou mohl (a měl) zjistit při odborné prohlídce již při převzetí.

 

Georgi Margaritov,

konstrukční právník a konzultant